
autor: Mgr. Diana Freiová

Milí čtenáři,
zažíváte situace, kdy se stále sebe ptáte „Jaký to má smysl?“
Hledáte smysl v každodenních věcech a nenalézáte?
Říkáte si možná „Proč vynakládat takové úsilí, když stejně výsledek zůstane bez povšimnutí anebo nebude kladně ohodnocen?“
„Proč se snažit zavděčit se lidem, kteří vděčnost neznají?“
Takové situace jsou zcela běžné a každý z nás je rozhodně více než jedenkrát zažil.
Co ale v takových situacích dělat? Jak nespadnout do jámy průměrnosti a všednosti, ze které se těžko dá vyškrabat?
Níže najdete příběh a návod s jednoduchými kroky, co můžete v takových situacích dělat.
Vše prokládám svými osobními zážitky a zkušenostmi.
Začátkem května jsme se s manželem vydali nočním vlakem na cestu do Švýcarska. Cílem našeho putování byla právě Basilej, přesněji účast na intenzivním retreatu Dr. Joa Dispenzy, kterého se účastnilo 8100 lidí ze 79 zemí celého světa, ze všech světadílů (kromě Antarktidy samozřejmě), všech světových náboženství a všech barev pleti.
Pokud nevíte, kdo dr. Joe Dispenza je, v krátkosti shrnu, že je to vědec, badatel, chiropraktik, řečník a spisovatel, který zkoumá mozkovou neuroplasticitu, epigenetiku a kvantovou fyziku. Ve svých pracích dokazuje, že nejsme geneticky předurčení, ale že své geny můžeme v souvislosti s prostředím změnit, že obyčejní lidé se mohou vyléčit z nevyléčitelných nemocí a že meditace jsou nedílnou součástí procesu ke změně a k propojení s neomezenou tvůrčí energií v nás.
Kdo by se chtěl o jeho práci dozvědět více, vřele doporučuji všechny jeho čtyři knihy, které byly doposud přeloženy do českého jazyka, a to: Rozvíjejte svůj mozek, Vy jste Placebo, Zbavte se zvyku být sami sebou a Probuďte své božství.

Ráno dojíždíme do Basileje. Švýcarsko – můj sen! Evropská země, která ani první, ani druhou světovou válku nepoznala, to je Švýcarsko. Není to neuvěřitelné?
V hotelu máme štěstí: můžeme se ubytovat dříve a trochu se vyspat před dlouhým dnem, který nás čeká. Nejdříve prohlídka města a pak intenzivní workshop Joa Dispenzy Unlimited, v překladu Neomezený.

Celá akce je nadupaná od začátku do konce a probíhá v basilejském sportovním areálu Jakob´s Halle. Tisíce a tisíce účastníků se setkávají od 8 hod ráno do 19 hod večer v naději změnit svůj osud a posunout se na další level svého života. Stovky dobrovolníků pomáhají s organizací. Vše běží jako švýcarské hodinky: prezentace, meditace, přestávky, občerstvení, obědy i fronty před toaletami.
Řečník Joe Dispenza disponuje obrovskou energií a veškeré povídání doprovází sršícím humorem. Nechybí vizuální efekty nebo účelové prezentace na 8-10 obřích obrazovkách. Dokonce i během meditací, kdy si Joe může odpočinout a nechat vše na playbacku, nepoleví. Vše dělá na 100 % z vnitřní motivace a silného přesvědčení. Jeho jasnost myšlenek je tak nakažlivá, že si člověk řekne: „Ano, to dá rozum. Má to smysl.“ Cítím a vím, že má smysl v mysli přetrvávat ve stavu vděčnosti, lásky a povznášejících emocí, díky kterým se přetrhne niť každodenní rutiny bytí.

Když prožíváme krásné emoce, dostáváme se do tzv. stavu „flow“, v češtině plynutí. Vše proudí nenuceně, přirozeně a cítíme se propojení se vším kolem nás. Prožíváme synchronicity, každodenní události dávají větší smysl. Vše, co nás potká, přijímáme jako příležitost k růstu, nikoli k útěku. Ve stavu „flow“ se překrásně tvoří, protože víme přesně, co udělat ve správný čas a na správném místě. Abychom se však do stavu plynutí dostali, potřebujeme nejdříve vyjít ze svého pohodli, opustit rutinu. Sám Joe říká, že: „potřebujeme vkročit do řeky změn“. Odejít ze své komfortní zóny do neznáma samozřejmě přináší spoustu nepohodlí, nejistotu, ba dokonce někdy i obavy.
Ptáte se, jak z toho ven?

Pojďme se na to společně podívat:
Jak vlastně máme nahlížet na změny, když to zrovna příjemné není?
Jak najít větší smysl v každodenním životě?
Za tímto účelem se seznámíme s technikou GPS.
Jako v každé GPSce potřebujeme k navigaci min. dva body, které musíme identifikovat, abychom se mohli dostat, kam chceme. Bod A je náš výchozí bod a Bod B je ten, kam se chceme dostat. Pokud tyto dva body známe, snáze k nim najdeme i cestu. To, co hledáme, je právě cesta, ta naše cesta k smysluplnějšímu a hodnotnějšímu životu.

Buďte k sobě na 100% upřímní a zeptejte se sebe, v jaké oblasti života postrádáte smysl?
Pokud to sami nedokážete, požádejte partnera, partnerku, kolegu nebo kamaráda, aby vám dal zpětnou vazbu, na co si nejčastěji stěžujete. Pravděpodobně tam bude ten „trn v patě“, který vám nedá pokoj. Pozorujte sami sebe a všímejte si, kdy a při jaké činnosti jste nespokojení a nevrlí?
Nejlépe si své postřehy poznamenejte. Pozorování opakujte několikrát a všímejte si souvislosti a opakující se témata.
Zeptejte se, co bych chtěl/a změnit ve vztahu k mému tématu? Co bych chtěl/a jinak prožívat a jak jinak se chci cítit? Když je „to“ v kroku 1 nepříjemné a není to, co chci, co je tedy to, co chci? Opět můžete požádat svého partnera, partnery, kolegy či kamaráda o zpětnou vazbu na to, kdy se vaše tvář rozzáří, když o něčem povídáte. Pokud se dostanete k pozitivním emocím či prožitkům jen tím, když povídáte, pravděpodobně tam směřuje i vaše „flow“.
Když vím, v jaké oblasti svého života postrádám větší smysl (bod A) a když vím, co mi přináší větší smysl a pozitivní emoce (bod B), který je první krok, který mohu udělat, abych se dostal(a) blíž k tomu, co chci a má pro mě větší smysl?
Pamatujte si, že to je pouze první krok. I přebrodit „řeku změn“, vyžaduje více než jeden krok. Mějte na paměti, kam se chcete dostat a dělejte den co den aspoň jeden maličký krok. Mějte na paměti, že i nejmenší krok je lepší než žádný.
Nadarmo se neříká, že „štěstí přeje připraveným“.
Buďte na změnu připravený a najdete vetší smysl, protože to stojí za to.
Krok 1: Identifikace:
Postrádám větší smysl ve svém zaměstnání. Mé nynější zaměstnání mě už nenaplňuje.
Krok 2: Nechat se zasnít:
Nalézám větší smysl v podnikání. Mohu tvořit, mohu naplnit svůj pracovní týden činnostmi, které mě baví a při kterých se cítím dobře.
Krok 3: Udělat krok:
Tady mám spoustu možností, ale nejdůležitější je rozhodnout se k činnosti, ke změně.
Mohu hledat nové pracovní příležitosti, které by mi časem pomohly rozvinout mé podnikání. Mohu se začít pravidelně věnovat tématu svého podnikání. Mohu začít studovat nebo zapsat nějaký online kurz. Mohu dát o sobě vědět svým známým. Mohu napsat článek anebo něco vytvořit.
Překážky na cestě
Na cestě se vždy objevují překážky. Vždy byly a vždy budou. Jsou to prostě součásti života. Překážky jsou vlastně takové malé zkoušky života, zda to se svými záměry myslíme vážně. Zkrátka neměly by nás zastavit, ale naopak probudit naše odhodlání jít si za svým. Pomůže nám, když se k překážkám postavíme proaktivně.
Když si budeme pokládat otázky typu „Proč já? Proč teď?“ a spouštět své negativní programy „Já nikdy nemám štěstí“ anebo „Život mi to nepřeje“, tak se udržujeme v roli oběti.
Když jednáme proaktivně, jednáme jako tvůrce a vnímáme překážky jako příležitost. Příležitost k růstu, k výdrži, k rozjímání a k přehodnocení všeho, co v našem životě běží jako po zajetých kolejích.
Podobně to bylo i na naší cestě ze Švýcarska zpět do Čech.

Na cestě zpět ale vše probíhalo mimo plán. Poté, co jsme vyšli z přednáškového sálu, se spustil nejprve slabý déšť, který za pár minut přešel v liják. Zmokli jsme i přes bundy a nepromokavé boty. Když jsme však po 10 minutách dorazili k tramvajové zastávce, déšť přestal. Byli jsme jako zmoklé slepice, ale brali to s humorem. Vždyť jak říká Joe Dispenza: Když se věci kolem vás náhle začnou měnit, je to potvrzení, že jste blíž nové realitě, kterou jste si vědomě vytvořili (vytváříte).
Po vyzvednutí kufrů z recepce hotelu vyrážíme k nádraží. Přestože nám jedna tramvaj ujela a je neděle, zanedlouho se na vlakové nádraží dostaneme. I tam nás ovšem čeká překvapení. Přímý vlak z Basileje do Prahy nejede, jelikož probíhají rekonstrukční práce na trati v Německu. Místo toho nám zajišťují náhradní autobusový spoj do Karlsruhe. Kolem půlnoci konečně nastupujeme na vlak do Prahy. Hurá – konečně se můžeme vyspat!
Všechno zmíněné – změna počasí, změna plánů, změna trati – sice přineslo nepohodlí, ale potvrdilo, že procházíme „řekou změn“.
A co Vy? Jste připraveni vkročit do řeky změn? Ano či ne?
Pokud ne, co Vám v tom brání?

Pokud se i přesto, že jste si návod opakovaně prošli a všechny kroky učinili a stále se nemůžete pohnout z místa, můžeme se na to podívat společně.
Surfovat na vlně emocí a hledat smysl ve všem, co dělám, je mou vášní a ráda vám v této oblasti pomohu.
Pokud se chcete podělit o své vlastní zkušenosti či hledáte cestu, jak se mnou zůstat v kontaktu, klikněte zde: facebook/srdcemzit.com, https://www.facebook.com/share/JePMRvSJKK3dCC3u/
S láskou a pokorou,
Mgr. Diana Freiová, kouč emoční inteligence, průvodce životem
tel. 721 835 462
email: info@dianafreiova.cz