Kráčet Odysseovou cestu – dobrodružná cesta k sobě

Letos jsme se rozhodli jet na dovolenou do Řecka. Nebylo těžké tuto destinaci vybrat, jelikož jsme ji již dlouhodobě měli v plánu a konečně na to přišlo. Již v roce naší svatby v roce 2003 mi manžel slíbil, že se do Řecka vrátíme. Poprvé jsme se do Řecka vydali jako snoubenci v roce 2002, a rok poté jsem byla na studijním pobytu těsně před svatbou. Obě cesty však vedly na pevninu – na poloostrov Chalkidiki a poté do přístavního města Patra.

Před svatbou

V Patře jsem prožívala své největší strasti a obavy z nadcházející životní změny. Zda mám opustit zemi, rodinu, studia, práci a vydat se na cestu do neznáma. Cestu za láskou. Váhala jsem, měla jsem strach, zda ten jediný a odvážný krok bude ten správný. Ve hře bylo vybrat si cestu lásky čili naslouchat svému srdci, nebo cestu rozumu, který mi našeptával, že dělám čiré bláznovství opustit svůj dosavadní život a vložit svůj osud do rukou jediného člověka, který se pro mě stane vším – oporou, útěchou, bezpečným přístavem, ale i kotvou v bouřích života.

Důležité rozhodnutí

Měla jsem na výběr zvolit cestu srdce teď nebo až někdy později. Zvolila jsem kráčet cestou srdce tady a teď. Davida jsem milovala. Už tři roky jsme měli vztah, i když to byl vztah na dálku. Při vzájemných setkáních jsme se však těšili z každého okamžiku a užívali jsme si je naplno. Jezdili jsme jeden za druhým, jak jen to šlo. David pracoval na brigádách, aby našetřil peníze na cestu do Bulharska, já jsem zase pracovala jako novinářka a brala si pracovní volno, abychom mohli cestovat a já za ním mohla jet do Čech.

Příslib

Letos, po 21 letech našeho manželství, přišla příležitost opět se společně vydat do Řecka. Řekli jsme si, že tentokrát zvolíme nějaký ostrov. Nechtěli jsme žádný velký a komerční ostrov plný turistů. Přáli jsme si podívat se na menší ostrov a odtamtud si udělat výlet na ostrov Mamma Mia, ostrov zamilovaných a ostrov osudu. Pro tento záměr jsme si vybrali ostrov Skiathos. Letenky jsme zařídili a nyní nastal čas hledat ubytování.

Skiathos

Jaké bylo naše překvapení, když jsme 2-3 měsíce před plánovanou dovolenou zjistili, že na ostrově již nemůžeme najít volné ubytování pro naši rodinu. Nakonec jsme objevili malý ostrůvek vedle Skiathosu, kde bylo ještě možné sehnat ubytování pro čtyři lidi (apartmán pro dva dospělé a dvě děti) a rychle jsme si ho zabukovali. Jelikož jsme nevěděli, jak se ostrov Mamma Mii původně jmenuje, byli jsme překvapeni, když jsme zjistili, že jsme si zarezervovali ubytování právě na ostrově Skopelos, kde se film natáčel.

Skopelos

Cesta na ostrov byla dobrodružná. Ranní vstávání, nevyspání, patřící k nízkonákladovým letům, nás ale nerozhodilo. Přijeli jsme na ostrov Skiathos už po 9. hodině ranní a nyní nás čekal transfer na ostrov Skopelos. Taxíkem jsme se dostavili do místního přístaviště, kde jsme měli nastoupit na trajekt. Odběhli jsme do nejbližší kanceláře námořní společnosti, abychom si zakoupili palubenky, a já po 21 letech oprašovala svou řečtinu. Když se mě úředník zeptal, kam chceme plout, odpověděla jsem „Skopelos“, název ostrova. Pán mi lístky podal a já zaplatila. Nastoupili jsme na loď s davem lidí.

Cesta trajektem

Ne poprvé jsme cestovali trajektem, ale zážitek je pokaždé neuvěřitelný. Obrovská loď plná lidí, těžkého nákladu aut a kamionů pluje s lehkostí pírka po vodní hladině a rychle se pohybuje plnou parou vpřed. Překonává zákony gravitace, protisměr proudu a větru a následuje svůj cíl bez omezení a bez obav, jako živý tvor. V dějinách lidstva to musel být obrovský pokrok, zažít a dospět k něčemu podobnému. Stejně to měli i pradávní mořeplavci, včetně samotného Odyssea, který však čelil mnohým obavám a nejistotám. Nynější dvouhodinová plavba trajektem by ve starověku mohla trvat celý den či více, v závislosti na rozmarech počasí.

Další dobrodružství

Asi po půlhodinové plavbě jsme zjistili, že trajekt obeplouvá severní část ostrova Skopelos, ale podle mapy jsme měli jet rovnou čarou do přístavu. Něco tu nehrálo. Podívali jsme se do mapy a zjistili, že námořní trať opravdu objíždí ostrov a dostane nás až k jeho jihovýchodnímu přístavu jménem Skopelos. Aha, ostrov a přístav mají stejné jméno. Přístav, který jsme ale potřebovali, se jmenoval Glossa a ležel na severozápadě. Co teď?

Odysseova cesta nesnází

Teď jsme se cítili jako opravdoví dobrodruzi; vítr osudu nás zavanul jinudy, než jsme plánovali, a museli jsme se mu podrobit. Tak to asi prožíval i Odysseus, když musel dalších 20 let plout po ostrovech, i když jeho domovina nebyla až tak daleko.

Přístav Skopelos

Z prvotního šoku jsme se rychle dostali díky duchaplnosti našeho 15letého syna, který díky internetu dokázal najít spoj z přístavu Skopelos do dalšího přístavu Glossa. Byl to však spoj autobusem. Když jsme dorazili do Skopelosu, naskytla se nám krásná podívaná – modrobílé domečky a výzdoba ve stylu Santorini, ale také nesnesitelné horko. Našli jsme autobusový spoj, a dokonce jsme stihli i chvíli projít se do nejbližší cestovní kanceláře, abychom pak nastoupili právě včas a zaujali poslední volná místa ve velkém autobuse.

Cesta autobusem do Glossy

Autobus je plný cizinců, sem tam nějaká řecká dívka jedoucí s kamarádkami na lepší pláž. Co nás ale nejvíc překvapí, je to, že řidič nemluví anglicky a působí nekompromisně. Každou zastávku však hlasitě oznamuje, samozřejmě v řečtině. Pro prostého turistu jsou ale názvy neznámé. Cesta autobusem, která trvá skoro tři čtvrtě hodiny, nás téměř uspává, ale přemáháme se, abychom nezmeškali svou zastávku.

Řecký řidič

Několikrát se na řidiče úpěnlivě obracíme, aby nezapomněl, kde chceme zastavit. Říká nám, že tam, kde chceme, nestaví, ale o pár kilometrů dál. Přijímáme i tuto informaci jako svůj osud. Zatím nevíme jak, ale nějak se do hotelu dostaneme. „Neúprosný“ řidič nakonec k našemu překvapení zastaví přímo naproti úzké zkratce na kopci nad útesy, odkud vidíme přístav z výšky. Zkratka k našemu hotelu, který by měl být nedaleko moře, by přece jen mohla existovat.

Cesta k hotelu

Vystupujeme plni obav, ale zároveň vnímáme dobrodružství. Sestupujeme i s kolečkovými kufry dolů z kopce po strmé betonové cestě někam do neznáma s cílem dojít k hotelu. Po 10 minutách se před námi objeví mohutná budova, ale nápis hotelu nikde. Nikde ani živáčka. Jdeme po schodech a najdeme halu s recepcí. Dveře jsou tak úzké, že s kufry neprojdeme. Zůstáváme tedy za dveřmi a David vstupuje sám, aby našel recepčního.

Hotel Selenunda

Recepčním je samotný pán majitel … (jméno) a za malou chvíli nám podává klíče. Vstupujeme do tmavého apartmá a hledáme ovladač na klimatizaci. Ještě že jsme na tuto důležitou „drobnost“ při rezervaci ubytování nezapomněli. Pán nám nabízí studenou vodu, za což jsme mu převelice vděční. Veškerou vodu jsme na cestě vypili a nevěděli, kde koupit další. Naštěstí jsme měli s sebou pár sušenek, které se stávají naším prvním obědem. Na další jídlo se dostaneme až po pár hodinách, kdy si odpočineme z cesty, vybalíme, vysprchujeme se, trochu ochladíme a vydáme se na další dobrodružství.

Loutraki

Ubytovali jsme se v malé rybářské vesničce Loutraki, nedaleko městečka Glossa, v hotelu Selenunda. Vybrali jsme tento hotel kvůli dceři, jelikož jsme se domnívali, že v hotelu najde spoustu dětí, se kterými by si mohla hrát. Nyní však zjišťujeme, že turistická sezóna začíná teprve za dva týdny, tj. až ve 2.-3. týdnu v červenci, kdy německým dětem končí škola a rodiče s nimi pak jedou na dovolenou. Řekové naopak mají fixní prázdniny v srpnu (asi jako Italové).

Tato informace nám však vyhovuje – žádný turistický ruch, pouze ticho, klid a soukromé pláže. To si necháme líbit. Je tu ráj na zemi…

Bude pokračovat…

Shrnutí:

Každý z nás musí někdy čelit nepříznivé situaci, jako jsou například problémy v práci, vztazích či různé nepřízně osudu, včetně zdravotních obtíží a dlouhodobých nemocí. Je snadné ztratit hlavu, hledat vinu v ostatních, propadnout negativním emocím a zlobit se. Ke změně situace nám to však příliš nepomůže. Co nám skutečně pomůže, je změna paradigmatu. Nevnímat překážky jako stopku na naší cestě životem, ale jako příležitost a dobrodružství, které nás mají posunout dál.

Berme život jako dobrodružství, jako hru, kterou sami tvoříme a můžeme vyhrát, protože si určujeme vlastní pravidla.

SEBEROZVOJOVÉ OKÉNKO

Je snadné se rozhodnout, když nemusíme volit mezi rozumem a srdcem. Je to štěstí, když se obě strany při rozhodování shodují. Pokud tomu tak není, rozhodování bývá obtížné. Čemu dát přednost, rozumu nebo srdci? Váháme, zda nebudeme litovat, když si vybereme jedno či druhé.

Jak správně volit mezi touhami srdce a rozumem?

Strategie pro výběr mezi srdcem a rozumem ve třech krocích:

KROK 1: Zmapuj situaci

Aby ses správně rozhodl/a pro jednu z možností, zjisti všechny faktory, které ovlivňují tvé rozhodnutí. Sepiš si, co ti říká rozum (fakta, logika, možné důsledky) a co ti říká srdce (pocity, intuice, osobní hodnoty). Ujisti se, že máš všechny potřebné informace.

KROK 2: Zvaž krátkodobé a dlouhodobé důsledky

Promysli, jaké budou důsledky tvého rozhodnutí v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.

Co ti přinese okamžitou úlevu a co bude mít pozitivní vliv na tvůj dlouhodobý rozvoj a cíle?

KROK 3: Naslouchej svému vnitřnímu já

Věnuj čas introspekci, meditaci nebo jiným technikám, které ti pomohou naladit se na své vnitřní pocity.

Jaké rozhodnutí ti přináší větší pocit pokoje a důvěry? Co ti dává větší smysl na úrovni tvého osobního růstu?

Těmito kroky můžeš lépe pochopit, jak nalézt rovnováhu mezi rozumem a emocemi a učinit moudré rozhodnutí na své cestě seberozvoje.