
Jak to vše začalo
Já a blog? To, ani náhodou. To byly moje první myšlenky, když jsem se dozvěděla o blogu. O čem bych asi tak mohla psát? To byla další pochybnost.
Motivace
Právě jsem se vrátila z úžasného a inspirujícího semináře o norské vzdělávající metodě Grunnlaget. Lektoři Gunvor a Morten jsou naprosto úžasní, atmosféra ve skupině je povznášející. Poznala jsem další úžasné lidí, kteří chtějí vzdělávat srdcem a nabídnout svým žákům kvalitní vzdělání.

Nadšení
S nadšením povídám svým kolegům z jiných škol o svých plánech a touhách do budoucna nabízet semináře o emoční inteligenci pro děti. Je nádherně cítit ten pocit souznění s ostatními ve vzduchu. Je to jako kdybych surfovala na vlně pozitivních emocí.
Tvrdá realita
Uplynul týden a moje prvotní nadšení opadlo. Opět jsem zavalena spoustou práce ve škole. Domácí povinnosti se nemohou odložit, děti potřebují péči a vyžadují čas. Už se chytám do myšlenkových pastí, že své sny budu realizovat až děti odrostou. Ale ne!!!
Malý krok je lepší, než žádný
Ne, já nechci zanechat své sny někde zahrabané v šuplíku, kde budou ležet řadu let, až na ně také úplně zapomenu. Ne, slíbila jsem si přece, že svůj život nenechám promarnit. Dala jsem si sama sobě závazek, že nebudu žít průměrným životem, kde jeden šedivý den střídá další, a od sebe se vůbec neliší.
Rozhodnutí
Nebudu čekat, až se stane něco, cokoliv, abych byla šťastná a abych žila tak, jak chci žit. Nebudu čekat, až se stane zázrak a někdo si mě všimne a nabídne mi pozici koučky emoční inteligence ve školství. Taková funkce přece v našem školství ještě není. No právě!

Plán
Když narazím na překážku, mám dvě možnosti:
a. vzdát se a „užívat si“ roli poražené a žít svůj průměrný život, kde budu nadávat na všechny a všechno. V koučinku se to nazývá „fixed mindset“ čili ustrnulý (zakrnělý) způsob myšlení.
Jakým koučem bych pak byla, kdybych nebyla žijícím příkladem pro své klienty, jak se z místa pohnout.
Důležité otázky
Pokládám si esenciální otázky.
• Proč mohu být více sama sebou a mluvit otevřeně o svých snech s úplně cizími lidmi?
A naopak:
• Proč se mi nedaří mluvit do hloubky a zasněně o svých plánech s lidmi, které dobře znám?
Odpovědi rychle přicházejí. Konkrétní otázka, jasná odpověď.
Důležité odpovědi
Zaprvé, protože s neznámými lidmi se ptáme na jádro věci:
• Kdo jsi?
• Co děláš?
• Co chceš dělat?
• Jak své plány hodláš zrealizovat? atd.
Zadruhé, protože s důvěrně známými už se ani neptáme, ale rovnou to okecáváme kolem dokola. Znáte to… včera jsem…a pak a on… a ona… samé bla-bla-bla. Koho to vlastně zajímá, co ona, co on… co to má se mnou společného?

Základy přátelství
Po letech cestování po světě jsem si uvědomila, že dobrá přátelství nevytváříme tím, že strávíme spoustu času společně s někým. Ale tím, že strávíme i to málo času, co spolu máme, kvalitně. V poznávání a rozhovorech o podstatě věci.
A tak vznikl tento můj blog.
Je to svým způsobem pozvánka. Pozvánka k tobě, čtenáři, abychom strávili kvalitní čas spolu.
Je to nabídka, abychom se vzájemně mohli poznat. Odhalím ti své myšlenky a pocity takové, jaké jsou bez příkras. Miluji lidí a věřím, že se navzájem můžeme obohatit.
Závěr
Ráda se inspiruji od samotného života a ráda se podělím se svými zkušenostmi. Budu ráda, pokud v mých článcích najdeš inspiraci, trochu porozumění anebo si prostě uvědomíš, co vlastně chceš či nechceš.
Všechno tohle ti může posloužit jako odrazový můstek, jak v životě dál.

Vítám tě na naší první společné cestě!
S láskou,
Diana F.