
Cítíte to také? Ten tlak, spěch a nekonečný seznam povinností, které se s blížícími se Vánocemi každý rok znovu a znovu objevují?
Během uplynulých dní jsem vám, milí čtenáři, v myslích napsala desítky článků, ale většina z nich zůstala jen v hlavě. Ve skutečnosti jsem se během posledních dvou týdnů sotva zastavila. Bylo to mnoho akcí, dobrovolných i povinných. Mám pocit, že rok od roku je to čím dál uspěchanější.
Školy, školky, hudebníci, tanečníci a různé zájmové skupiny se předhánějí, kdo nabídne zajímavější program. V roli rodiče se z toho sotva vyvléknete a navíc se od vás očekává, že nejen přijdete, ale ještě připravíte něco dobrého na zub. Do toho přibývají firemní večírky a dárky pro kolegy, přátele i rodinu. Jako bychom se měli umět naklonovat, abychom vše zvládli s radostí, lehkostí a správnou dávkou vánoční nálady.
Já často na konci roku lapám po dechu. Letos tomu není jinak.

Přesto jsem se rozhodla Vánoce prožívat jinak – jak, to se dozvíte níže.
Miluji Vánoce – svátky světla, rodiny, míru a klidu. Svátky ztišení a načerpání nových sil.
Moje touha prožívat Vánoce jinak se zrodila před více než deseti lety, v roce 2013, kdy jsme žili v Praze. Dcerka ještě nebyla na světě a synům bylo pět a devět let. Tehdy jsem si dovolila poprvé vědomě prožít své „požehnané Vánoce„.
Rozhodla jsem se zpomalit své tempo, věnovat se rodině a aktivně odpočívat.
Jak k tomu došlo? Vědomým rozhodnutím!

Dříve jsem si myslela, že Vánoce se stanou samy, pokud se dodržují tradice a zvyky. Tehdy jsem se rozhodla jít jinak.
Uvědomila jsem si, že mnoho lidí sice Vánoce slaví, ale nemají pojem o jejich hlubším obsahu a významu.
Ptala jsem se dětí ve školce, kde jsem tehdy pracovala, kdo je Ježíšek a co vlastně slavíme. Byla jsem překvapena. Děti Vánoce většinou vnímají jen jako dlouho očekávané dárky pod stromečkem.

Pár dní před Štědrým dnem jsem viděla, jak maminka vybírala dárek se svým synem. Dítě si dárek vybralo, ale maminka řekla, že musí být vrácen zpět do regálu, protože ho přinese Ježíšek.
Některé děti velmi logicky argumentují, že Ježíšek nepotřebuje peníze a dokáže splnit všechna přání.
Můj starší syn Jaromír se ptal, zda je pravda, že Ježíšek neexistuje a dárky kupují rodiče. Odpověděla jsem mu, že Ježíšek skutečně existuje, ale nosí jiné dary než hmotné – přináší lásku, klid, radost, štěstí a zdraví. Hmotné dárky kupují rodiče jako projev své lásky. Vánoce jsou oslavou bezpodmínečné lásky k Bohu, rodině i sobě samotným.

Jarek byl zprvu trochu zaskočený, ale zároveň měl otevřené oči, plné malých hvězd. „Aha“, říkal, „už to chápu…takže ten dárek od Ježíška je, že se máme rádi… a proto si dáváme dárky…“ V tomto pojetí pro mého syna už nebylo problém najít motivaci k tomu, aby sám vyrobil dárky pro ty, které miluje.
Začal s tím, že vybral starou krabici z Lega, oblepil ji čistým papírem, namaloval na ni obrázky a vyrobil pro svého bratra Lego dárek. Brácha udělal totéž. Děti pochopily smysl obdarovávání…
Několik dní před Vánocemi jsme četli příběhy o adventu, o Ježíškovi a jeho narození.
Syn pochopil, že největší dar je láska a začal sám vyrábět dárky pro bratra. Děti takto postupně pochopily smysl obdarovávání.
Před Štědrým dnem jsme četli příběhy o adventu a narození Ježíška. Den před Štědrým dnem jsme si vytvořili rodinný kruh srdce, kde si u stolu povídáme v respektujícím duchu o tom, jak se máme, co si přejeme a za co jsme vděčni, každý za sebe vyjádřili, jak si přejeme slavit „naše“ Vánoce… Tímto způsobem jsme vytvořili „svoje vlastní“ Vánoce.
Nechybělo ani to dobré jídlo, ani zpěv či překvapení…
Štědrý večer vyvrcholil Vánoční hrou pro celou rodinu. Děti dostaly dopis od Ježíška a hmotné dárky mohly rozbalit až po splnění úkolů – například zazpívat koledu, povědět o tradicích nebo něco pěkného udělat pro rodiče. Večer jsme strávili dobrodružně, radostně, požehnaně a láskyplně.
Děti byly nadšené a okamžitě chtěly vše povědět babičce. Tento způsob oslavy se u nás stal tradičním a pokračuje každý rok.
Ptali jsme se, zda se jim tyto Vánoce líbily. Odpověděly, že chtějí takto oslavit i další Vánoce… No a Vánoce u nás takto rok co rok pokračují…

Samotné obdarovávání se dětem tehdy tak zalíbilo, že tehdy si každý večer připravily další balíček či krabice s Legem pod stromečkem a ráno po probuzení ihned spěchaly svůj „dáreček“ rozbalit a opět stavět…
Vánoční večery jsme věnovali četbě z knihy „Bůh mluví ke svým dětem“. Když jsem z knihy předčítala, neočekávala jsem, že je její obsah natolik zaujme, že místo toho, aby za chvíli usnuly, měly oči stále otevřené a chtěly, abych ve čtení pokračovala dál.
Knihu jsme na Silvestra dočetli. Za rok mne starší syn poprosil, abychom z knihy opět četli. Tentokrát však chtěl, aby četl on sám anebo táta.

Toto byly opravdu požehnané Vánoce, a proto se o svůj zážitek s vámi ráda podělila.
Loni jsme přidali do našich vánočních tradic nové prvky. Jaké, se dozvíte v dalším článku.
Dnes jsem udělala tlustou čáru za tradičními přípravami a dovolila si vědomě zpomalit, napsat a publikovat svůj nový článek a užívat si každý den až do Vánoc!

Zkuste to i vy. Na co čekat? Tradiční Vánoce ve stresu jste už přece nesčetněkrát zažili, že ano?
A nezapomeňte – největším pokladem jsou lidé, které milujete a kteří milují vás.
Poklidné Vánoce a šťastný rok 2026, plný požehnaných a láskyplných chvil s vaší rodinou, vám přeje s láskou

Diana s rodinou